České Budějovice a statutory city in the Czech Republic
geography of the Czech Republic :
České Budějovice (Czech pronunciation: [ˈt͡ʃɛskɛː ˈbuɟɛjovɪt͡sɛ]; German: Budweis or Böhmisch Budweis) is a statutory city in the Czech Republic. It is the largest city in the South Bohemian Region as well as its political and commercial capital, the seat of the Roman Catholic Diocese of České Budějovice, the University of South Bohemia, and the Academy of Sciences. It is located in the center of a valley of the Vltava River, at the confluence with the Malše.
České Budějovice, which is located in the historical province of Bohemia, is not to be confused with Moravské Budějovice in Moravia.beautiful city, , nice photographs of landmarks, skyline, famous buildings, street life
nice city, tourist , toursm, beautiful, pictures, beautiful photographs, landmarks, street life, life, street, streets, aerial, famous, parks, statues, people, nice people, friendly , friendly people, amazing, train station, city hall, hotel, vacation, trees, green, technology, pituresque, wonderful, impression, happy people, photo, photo video,Youtube Red,
The city was founded in 1256 by King Ottokar II of Bohemia, who granted its municipal charter in 1265. The siting and planning of the city was carried out by the king's knight Hirzo. The settlers were coming from the Bohemian Forest and Upper Austria.[1] The royal city was created as a platform of the king's power in South Bohemia and to counterbalance the powerful noble House of Rosenberg, which became extinct in 1611. In 1256 the Svitavy brewery was founded there (closed in 2002),[2] beginning a long-lasting tradition of fine beer brewing, culminating in the famous Budweiser Budvar Brewery, founded in 1785.
In 1341 King John of Bohemia allowed Jewish families to reside within the city walls, and the first synagogue was built in 1380; however several pogroms occurred in the late 15th and early 16th century. Since the Hussite Wars, the city was traditionally a bulwark of the Catholic Church during the long-lasting religious conflicts in the Kingdom of Bohemia. A part of the Habsburg Monarchy from 1526, Budejovice remained a loyal supporter of Emperor Ferdinand II in the Thirty Years' War. Budějovice underwent a short occupation by Prussia during the Silesian Wars, and the war between the Habsburgs and the French army in 1742.
In 1762 the Piarists established a gymnasium here and Emperor Joseph II founded the diocese in 1785. In 1847, the production of Koh-i-Noor Hardtmuth pencils was relocated from Vienna to Budějovice.
During the Second World War in March 1945, Budějovice was twice targeted by U.S. Air Force raids that greatly damaged the city and caused great loss of life. At the end of the war, on 9 May 1945, Soviet troops liberated the city. On the following day, the Red Army and the American Army met on the main square in a joint celebration of the city's liberation.
Population[edit]
The vast majority of the city's population today are Czechs (94.9% in 2001), with 1.15% Slovaks. In the past, the city had a significant proportion of ethnic Germans, who had formed the majority since medieval times.[3] The city remained a German-speaking enclave until 1880, after which Czechs became the majority. Until the end of World War II, the city contained a significant German minority (about 15.5% in 1930). For example, the ratios between the Germans and the Czechs were in 1880: 11,829 Germans to 11,812 Czechs, in 1890: 11,642 to 16,585, in 1900: 15,400 to 23,400, in 1910: 16,900 to 27,300 and in 1921: 7,415 to 35,800.[4] However, the entire German population was forcibly expelled in 1945 under the Beneš decrees.
Development of the city population since 1869
Petr Vořešák: Lorem Ipsum
Petr Vořešák: Lorem Ipsum
[Janus, 2016]
______
______
Na počátku bylo slovo.
Tak se píše. Občas se přistihnu, že přemýšlím, jaké to asi bylo slovo. Občas se přistihnu při tom, že hledám to slovo. Někdy mám pocit, že je celý život jenom hledáním tohoto slova.
Jednou mě cesta za jeho hledáním zavedla do katedrály. Tabulky oken dovnitř pouštěly jen málo světla, asi proto, že byla venku už tma. Vzduch voněl chladem. Ačkoliv jsem v katedrále byl docela sám, odkudsi se ozýval chorál.
Usadil jsem se do lavice a začal poslouchat.
Tóny rozechvívaly katedrálu až vysoko do podkroví. Ale ta slova...
Ta slova zněla majestátně, velkolepě a vznešeně, ale jejich smysl mi unikal. Divil jsem se, k čemu jsou slova, jejichž význam mi uniká.
Chtěl jsem zpívat ten chorál se slovy, jež znám. Jež chápu. Jímž rozumím.
A tak jsem bral slovo po slovu. A snažil se jimi vyplnit tóny toho velkolepého chorálu.
Náhle se však něco stalo. Něco, co mi způsobilo závrať.
Uvědomil jsem si, že i ta slova jsou jen tóny. Jen nepatrné zavlnění zvuku. A uvnitř nebylo nic. Ta slova byla prázdná.
„Já“ bylo náhle jenom slovo. „Láska“, „Pravda“ „Krása“, i to byla jenom slova. Prázdná slova. S ničím uvnitř. A „Bůh“? I Bůh byl jenom slovo. Prázdné slovo. Schránka bez obsahu.
A tak slova, která jsem si pro sebe prozpěvoval, pukla. Jakoby se to prázdno rozletělo na všechny strany.
Ozval se zvuk sypajícího se písku na kamennou podlahu, když se začal drobit strop katedrály na malé kousíčky. Pak se katedrála začala chvět a začaly odpadat kusy zdiva. Ta vibrující prázdnota ničila jediné přístřeší mojí duše. Ta obnažená prázdnota slov uvolňovala suť, která bez milosti pohřbívala moje tělo.
A pak bylo ticho. Pod těmi troskami bylo jako v nebi. Ač to příšerně tížilo.
A do toho ticha, uslyšel jsem podivný zvuk. Pravidelný. A pravdivý. Pravdivější než všechna slova světa. Byl to tlukot mého srdce.
Když jsem otevřel oči, seděl jsem znovu v katedrále. Tentokrát bylo ticho. Katedrála stála na svém místě. A už se ani nepohnula.
(Když opouštěl jsem katedrálu, zahlédl jsem v podkroví katedrály křídla anděla. Asi se tam ukrýval pro případ, že bych na ten trik s tím srdcem nepřišel. Na dveří katedrály stál nápis: „Nezavírejte, zavře se samo“. Bylo to v Brně.
____
CC 3.0 Česko BY-NC-ND