Církevní kalendář 13.11. sv. Anežka česká (Religious calendar)
Anežka Česká. Odešla na věčnost 2. března roku 1282. Tohoto dne je její památka uctívána i v římském církevním kalendáři.
Anežka se narodila roku 1207 (snad ale také 1205 nebo 1211) jako dcera českého krále Přemysla I. Otakara. Již jako dítě byla zasnoubena s Boleslavem Slezským a se synem císaře Fridricha II.
Z obou sňatků sešlo z politických důvodů, a tak se Anežka rozhodla zasvětit svůj život Bohu. Ve svém rozhodnutí setrvala, i když jí rodina nabízela nové ženichy.
Když měla být Anežka znovu obětována politice a měla se provdat bud' za Bedřicha II. nebo za anglického Jindřicha II., určila si svůj osud již sama. Její bratr Václav I. jí daroval pozemky u řeky Vltavy, kde Anežka zahájila z finančních zdrojů svého královského věna výstavbu velkolepě pojatého kláštera minoritů mužské i ženské větve, který se stal nejstarším klášterem II. řádu sv. Františka severně od Alp.
Stavba byla zahájena roku 1231 a o tři roky později složila královská dcera řeholní sliby. Hned na počátku založila při konventu špitál, při kterém na její popud vznikl i jediný český charitativní řád - křižovníci s červenou hvězdou.
Když 11. června 1234 vstoupila třiadvacetiletá Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera Na Františku, stal se její skutek evropskou událostí roku. Tento její čin vzbudil tehdy pozornost nejen proto, že odmítla nabízený sňatek s císařem; stala se vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého řádu sv. KIáry.
Papež Řehoř IX. nešetřil chválou a rady jí udílela i zakladatelka řádu sv. Klára, která ji nazývá sestrou ze všech nejmilejší. Několik měsíců po složení věčných slibů se Anežka stala z rozhodnutí Řehoře IX. abatyší kláštera.
V této funkci setrvala až do smrti, i když v souladu se svou pokorou se v roce 1238 vzdala tohoto označení a přijala jen titul soror maior (starší sestra).
Anežka sama vynikala cennými vlastnostmi, především činorodou energií a rozhledem, které zdědila po svém otci, ale také zjemnělou prozíravou inteligencí a smyslem pro duchovní hodnoty, což bylo dědictví po matce. Její vzdělání bylo věhlasné. Brzy se nadchla pro učení sv. Františka z Assisi a dopisovala si i s jeho přítelkyní a žačkou sv. Klárou.
Právě oni jí byli vzorem, když v Praze zakládala přísnou řeholi. Dokonce tak přísnou, že ji kvůli tomu papež Řehoř IX. odmítl schválit jako příliš náročnou. Nakonec se Anežce podařilo papeže částečně přesvědčit o správnosti svého názoru a on udělil jejímu řádu alespoň privilegium chudoby.
Sv. Anežka Česká se dožila velmi vysokého věku a celý svůj život obětovala těm nejchudobnějším lidem. Zároveň opakovaně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. Otakarem a českou šlechtou. Zemřela v době, kdy se český stát otřásal pod braniborskou okupací po smrti krále Přemysla II. Otakara, který padl na Moravském poli. Již za svého života byla považována za světici a úcta k ní se v Čechách uchovala po dlouhá staletí, až ji konečně v roce 1989 papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Tradice ji však dávno před tím zařadila mezi české národní patrony.
Anežka Česká je znázorňována především jako abatyše s korunou, jak ošetřuje nemocné. Jeden z nejznámějších příkladů této scény lze spatřit v galerii křižovníků na Křižovnickém náměstí. Často je také zobrazována s trpícími u nohou, jako například na sousoší v zadní části svatovítské katedrály vlevo (dílo K. Stádníka). Díky tradičnímu řazení mezi české zemské patrony se stala její socha součástí Myslbekova sousoší kolem sv. Václava na Václavském náměstí. V České republice je slaven svátek sv. Anežky 13. listopadu v souvislosti s jejím svatořečením (12. listopadu).